Účast na výstavách (výběr)
1987
Paříž - Galerie Bernanos
1988
Praha - Francouzský institut; Praha - Salon 88
1990
Neuilly-sur-Seine - Hotel Arturo Lopez; Paříž - Galerie Saint - Germain des Prés
1992
Praha - Galerie Citadela; Marigot (Saint-Martin) - Galerie Saint Germain des Prés
1993
Praha - Galerie Magnus; Erfurt - Galerie Raissa
1994
Karlovy Vary - Galerie umění
1995
Praha - výstavní síň Mánes; Praha - Galerie ART+DESIGN
1999
Praha - City Center - EPD; Praha - Dorotheum
2000
Praha - Ústav makromolekulární chemie AV ČR
2001
Praha - Divadlo Skelet; Třeboň - LD Aurora
2002
Praha - advokátní kancelář Schaffer

2005
Praha - Kulturní centrum, Nostický palác Praha (Lucemburské inspirace)

2006
Plzeň - Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň "13" (Lucemburské inspirace)

Praha - Galerie Pigment

2007
Belgie - Dinant - La Biennale du Prieuré

Samostatné výstavy
1984
Lednice - Zámek
1985
Praha - Kulturní dům Praha 7
1986
Kostelec nad Č. L. - Kulturní dům
1987
Innsbruck - Merkur-Saal; Praha - Kulturní dům Severka; Brusel - Galerie Montjoie
1988
Poděbrady - Výstavní síň L. Kuby
1989
Praha - Kulturní dům Ládví; Vilnius - Dům architektů
1990
Příbram - Okresní muzeum; Praha - Galerie Spektrum; Kutná Hora - Městská galerie
1991
Ústřední klub školství a vědy Karlovy Vary - Galerie Dílo; Praha - Galerie mladých U Řečických; Velvary - Muzeum
1992
Praha - Obvodní kulturní dům v Praze 8; Loket nad Ohří - Loketská galerie; radnice; Praha - Galerie mladých U Řečických - Sklepení
1993
Praha - Galerie Jednorožec s harfou
1994
Praha - Galerie Magnus
1995
Opočno - Zámecký letohrádek; Praha - Galerie Kalousek
1996
Litoměřice - Galerie Salva Guarda; Karlovy Vary - Galerie ALFA-OMEGA; Praha - Galerie Forma; Praha - Křižovnická galerie
1997
Auxerre (Fr.) - Couvent St.-Pierre; Praha - Galerie Scarabeus
1998
Karlovy Vary - ART CAFÉ Kolonáda
1999
Praha - Divadlo pod Palmovkou; Benešov - Galerie Karlov; Brusel - L „ATELIER ARCANE“; Brusel - České centrum
2000
Lucemburk - Cercle Munster; Praha - Klub Solidní nejistota
2001
Praha - Galerie Fronta; Hořice - Galerie plastik; Praha - Galerie Bratří Čapků
2002
Karlovy Vary - Karlovarské muzeum; Praha - Galerie 9
2003
Praha - Galerie Vyšehrad
Praha - Galerie Kobylka
2004
Litomyšl - Městská galerie
2005
zámek Ohrada

Národní zemědělské muzeum

Praha - Galerie Nová síň

2006
Univerzita Karlova v Praze

Přírodověcká fakulta

Malíř Jaroslav Klát je ve své generaci zvláštní tím, že jeho tvorba není součástí dobových uměleckých tendencí, ale při tom vyjadřuje velmi intenzivně svou dobu. Jeho vášnivý vztah k přírodě, k její plodivé, nezkrotitelné síle se zdá souznít s výkřiky hnutí hájícího naše životní prostředí. Díváme-li se na některé Klátovy obrazy, zejména pak na ty, ve kterých se malíř snažil zachytit tropickou vegetaci, máme dojem, jakoby se umělec stával prostředníkem přírodních sil, jako by je malovala sama příroda. Přitom není tak nesnadné zařadit Kláta do uměleckých souvislostí. Divokost, s jakou si probojovávali své místo francouzští fauvisté a němečtí expresionisté, tajemnost přírodních sil, jakou obdivovali surrealisté, výboje poválečného uměleckého seskupení - známého pod názvem Cobra, to vše může tvořit pozadí Klátovy tvorby. Není ostatně asi náhoda, že jedním z Klátových pařížských učitelů byl Alechinsky, jeden z hlavních představitelů Cobry.
Paříž a vůbec Francie jsou pro malíře Kláta územím, kde se jeho citlivost mohla lépe rozvinout než v Čechách. Francouzské malířství bylo vždy plné smyslovosti, hraničící až s požitkářstvím, bylo to vždy umění, na kterém se podílelo více smyslů než jenom zrak, zatím co české umění bylo leckdy uměním rozumu, úvah a filozofování. Klátova jedinečnost souvisí zřejmě s tím, že je ve své generaci spíše francouzským malířem, který také na svých cestách do Alžírska, Tuniska nebo na Martinik, šel ve stopách slavných Francouzů.
Jeho poslední obrazy, které se stávají přidáním přírodních materiálů - v tomto případě ptačích per - kolážemi, svědčí o tom, že malíř hledá nové cesty, jak se ještě více přiblížit přírodě, své velké učitelce. Bylo by jistě zajímavé zjistit, nakolik se Klátovi přírodní vegetace stává znakem tohoto světa. Jeho obrazy Prahy svědčí o tom, že i tam, kde do popředí vystupují ikonografické symboly města, zůstávají na obraze v zajetí přírody, která vše obkličuje, pohlcuje a proniká. Malířství je pro Kláta především uměním barev a barva je jedním z hlavních znaků přírody, která nás obklopuje. Zároveň je barva také cosi enigmatického, tajemného a významuplného. Učení o barvách se stalo součástí mnohých filozofických systémů a úvah velkých myslitelů - Goethe zde budiž jmenován jenom jako příklad. Nad Klátovými obrazy je možné přemýšlet také o způsobu, jak nám tuto problematiku barev přibližuje.

Dr. Alexej Kusák